Úvodní slovo

Vážení a mílí,

drtivá většina z Vás (jelikož mezi prvními čtenáři budou převážně moji přátelé a známí) si určitě řekne, že nemám co na práci, nebo že jsme už dočista zbláznila, ale rozhodla jsem se založit blog.

Věc se má asi takhle, jsem dost kreativní člověk a hlavou se mi neustále honí moooc myšlenek. Některé jsou dost sprosté, na to abych je řešila v práci, další dost divný na to abych je řešila doma a některý tak ujetý, že je nemůžu řešit s nikým, kdo zrovna není „nahulenej jako paprika“. Při nejmenším by si okolí mohlo myslet, že jsem cvok. No… jelikož kvůli svému pracovnímu nasazení nestíhám moc aktivit, kde bych tyto myšlenky mohla dostat z hlavy, budu je házet na papír… 

A jelikož mě poslední dobou moje práce začíná dost vysírat, nejedná se moc o pozitivní psaní. Sarkastický a ironický, to jo.

V tomto blogu nebudu jen kecat o tom, co se mi honilo hlavou ráno na záchodě, ale hodlám se i zamyslet nad trochu vážnějšími tématy. Dát prostor i kreativě a tipům pro lidi, žijící aktivním životním stylem, tj. tipy na nevšední výlety a dovolené (ano ještě jsem nebyla v Tibetu a zřejmě se tam dlouho nepodívám, uvítám tipy od lidí, kteří to štěstí měli…), adrenalin i pohodu a relax. Tipy na práce (jako výtvarné nebo literární práce, ne volná pracovní místa bohajeho!) a inspirace pro talentované mladé lidi. 

Aaaale hlavně, hodlám dost rejpat, dělat si až donebe volající srandu z tradičních hodnot (manželství, církev, dovolená v Chorvatsku atd.), z povrchních vztahů a z povrchních lidí celkově, z blbejch blondýn, z lidí který by se neměli rozmnožovat… nehodlám si nikoho omlouvat, jen kvůli tomu, že je tlustej nebo hloupej… razím heslo „Každý svého štěstí strůjcem“, takže jestli jsi tlustej a vadí ti to, NEŽER. Jsi hloupej, ve škole ses blbě učil? Jdi dělat za kasu do Lidlu nebo se radši rovnou zahrabej. Nedělá mi problém někomu říct, že je idiot nebo ho poslat do určitých míst. Jo, jsem hnusná mrcha. Prostě a jednoduše, bude se jednat o články pro lidi, kteří žijou a ne hnijou. Je vcelku jedno jestli jim je 20 nebo 45, důležitý je, aby byli sami sebou a nešli jako ovce s davem.

„Jen slabé ryby plavou s proudem“

Jelikož bych nerada dávala každou výplatu za čerstvě propíchaný gumy, budu samozřejmě psát pod pseudonymem (ten ještě nevím). Je mi jasný, že podobnejch blogů a slečen hrajících si na Carrie ze Sexu ve městě je hrozně moc, ale opravdu mi nejde o tisíce čtenářů nebo dokonce slávu. Vlastně je internet podobnej srágor doslova zaplavenej. Je to pro mě způsob jak upustit páru, taková náhradní terapie. Takže pokud to nikdo číst nebude, okey. Pokud se to někomu opravdu bude líbit nebo ho to i pobaví, okey. Takže asi tak …

PS: Ráda bych podotkla, že k napsání tohoto blugu, mě inspirovala knížka „Popelka Vám lhala“ Pravý důvod proč si nemůžete najít prince od Brendy Della Casa. Všem podobně smýšlejícím doporučuju.

Autorka Irča